Hlupák a zajíc
Kdysi dávno žili dva bratři. Starší bratr se brzy oženil. Zato z mladšího bratra vyrostl hlupáček, který neuměl nic udělat. Manželku staršího bratra to hnětlo: „Nemůžeme jen tak zbytečně živit tohoto hlupáka, naopak bychom mu měli dát domek, trochu půdy a nechat jej, ať se živí sám.“ A starší bratr svou ženu poslechl.
Poté co se mladší bratr osamostatnil, nevěděl si s řadou věcí rady. Tak například každý den rozdělával v kamnech oheň, aby si uvařil. Nevěděl však, že je třeba poté kamna vymést a vynést popel, tak se stalo, že za chvíli byla kamna plná popela, až nakonec nebylo, kde oheň rozdělat. Také v chlívku nikdy neuklízel, takže dobytek záhy nemohl přes hnůj vyjít ven. Obilí zase sežrali divocí zajíci, proto nikdy nesklidil ani zrníčko. Starší bratr se na to dívá, až to nevydržel a bratrovi povídá: „Nastraž na pole past z provazů a zajíce pochytej. Teprve pak budeš mít co sklízet.“ Mladší bratr jej poslechl a nastražil past z provazů. Druhý den opravdu chytil divokého zajíce. Zrovna když chtěl hlupák zajícovi sekerou useknout hlavu, zajíc náhle promluvil: „Když mi neusekneš hlavu, určitě se ti odměním.“
Hlupák souhlasil: „Pokud splatíš svůj dluh, pustím tě na svobodu.“
Zajíc si lstí od rodiny náčelníka půjčil houf mul a peníze a spolu s hlupákem odešli za obchodem. Zajíc se převlékl za pomocníka k mulám a hlupák za obchodníka. Přešli horu i pohoří a přišli do rodiny jiného náčelníka, aby si u něj vyžádali nocleh. Když se zabydleli, zajíc navrhl, aby si uvařili čaj. Otevřel pytlík s čajem a zjistil, že na čajových lístkách už se objevila plíseň, tak otevřel druhý sáček a opět objevil plíseň na čajových lístkách. Pouze prostřední pytlík nebyl plesnivý, a tak jej zajíc hodil do kotlíku vařit, zatímco ostatní vyhodil. Poté vyndal tři vaky plné másla a campy a šel nakrmit muly. Ty však snědly pouze jeden vak, a tak zbylé dva opět vyhodil. Všechno pozorovala žena náčelníka a pomyslela si: „Mít v domě tak bohatého obchodníka, to se často nevidí. Kdyby si jej některá z našich tří dcer vzala, to by bylo opravdu skvělé.“ A tak uspořádala hostinu a pozvala je na ni. Když to zajíc uslyšel, řekl hlupákovi: „Jsi hlupák, až dorazíme na hostinu, nesmíš promluvit ani slůvko, nech mě, ať mluvím za tebe. Dělej vše, co budu dělat já. Když budu jíst, jez také, hlavně se nesmíš zmateně pohybovat.“ Hlupák souhlasil a tak se ve dvou vydali na hostinu.
Na hostině hlupák nepromluvil ani slova, pouze se tvářil nabubřele. Zato zajíce bylo všude plno, tu si s rodinou náčelníka povídal a tu se s ní smál. Když už hostina pomalu končila, náčelník to nevydržel a obchodníkovi povídá: „Naše rodina má tři dcery. Vyber si jednu za ženu, s věnem, které dostane, budeš jistě spokojený.“ Na to mu zajíc odpověděl: „My obchodníci nemůžeme se vším jen tak souhlasit. Dnes se poradíme a zítra vám dáme odpověď.“ A s tím hlupák se zajícem odešli. Náčelník povídá ženě: „Boháči jsou docela jiní. Podívej se na ně, slovíčka nepromluví. Zato tahle moje ústa jsou upovídanější než psí tlama.“
Druhý den zajíc přišel za náčelníkem a sdělil mu, že s jeho návrhem souhlasí, že má ale jeden požadavek. „Musíte shromáždit sto bubeníků, sto hráčů na činely a sto hráčů na dechové nástroje. Až nastane příhodný den, zapálím na úpatí hory oheň a až uvidíte bílý kouř, začnete na hoře bít do bubnů, činel a dout do píšťal, pak můžete přivést dceru.“ Náčelník se vším souhlasil.
Hned jak se zajíc vrátil, dal se do práce. Vedle hlupáka žili zlí duchové (goblinové). Zlata stříbra měli dostatek. Zajíc na úpatí hory vystavěl krásný domek z trávy. Když nastal den zasnoubení, zajíc na úpatí hory zapálil oheň a jakmile náčelník na hoře uviděl bílý kouř, rozkázal bít do bubnů, tlouct na činely a dout na píšťaly. Jakmile to skřeti uslyšeli, podivili se a utíkali se zeptat zajíce, co se přihodilo. Zajíc jim odpověděl: „Dnes vás přišli lidé z hor vymýtit.“ Jak to zlí duchové uslyšeli, strašně se vylekali a prosili zajíce, aby jim něco poradil. Zajíc povídá: „Musíte se schovat do mého domu z trávy, jedině tak uniknete neštěstí.“ A tak se zlí duchové schovali v zajícově domě. Zajíc vzal oheň a zlé duchy upálil. Všechno jejich bohatství připadlo zajícovi a hlupákovi. K tomu si ještě vypůjčili muly a peníze od náčelníka jako dřív.
Dva roky po svatbě dcera náčelníka porodila hlupákovi syna a žili si velmi spokojeně. Oba dva si zajíce velmi vážili. Ale jak čas běžel, zajíc začal být podezřívavý a uvažoval: „I když vše co mají, získali jen díky mě. Jak mohu vědět, zda později se ke mě nebudou chovat špatně? Musím je chytře vyzkoušet.“ A tak zajíc začal předstírat, že onemocněl a celý den jen vzdychal. Hlupák mu povídá: „Zajíci, pověz mi jaký vzácný lék bys potřeboval a nic mi nezamlčuj. Kdyby se ti náhodou něco špatného stalo, špatně by se mi vedlo.“ Zajíc odpověděl: „Pokud chceš, abych se uzdravil, jdi zítra ráno na vrchol hory, kde najdeš zajíce, který vypadá úplně stejně jako já a toho se zeptej, jak je možné moji nemoc vyléčit.“ Hlupák slíbil, že bude jednat přesně, jak mu zajíc nakázal.
Druhý den vyšplhal po nebezpečné horské cestě až na vrcholek hory a tam uviděl zajíce, který vypadal na chlup stejně jako ten jeho nemocný. Zajíc totiž běžel zkratkou, a tak hlupáka předstihl. Hlupák, jakmile jej uviděl, povídá: „Můj dlouholetý přítel dostal podivnou nemoc. Přišel jsem tě požádat, aby si mi poradil, jak jej mohu zachránit.“ A pobil před zajícem hlavou o zem. Zajíc povídá: „Jestli opravdu chceš zachránit zajícovi život, existuje jen jediný způsob, jak to udělat. Musíš zabít svého jediného syna, uvařit ho a dát jej zajícovi sníst. Pak se určitě uzdraví.“ „To je lehká věc,“ řekl hlupák, načež se vrátil domů.
Zajíc byl doma opět rychleji než on, a tak jej hlupák našel ležet na posteli, jak naříká a volá svého otce a matku. Když zajíc viděl, že se hlupák vrátil, zeptal se ho: „Co ti řekl zajíc z vrcholku hory?“ „Řekl, abych zabil svého syna, uvařil ho a dal ti jeho maso pojíst, teprve pak se uzdravíš.“ Jak to dořekl, vzal nůž a chtěl syna zabít. Zajíc mu rychle povídá: „Nezabíjej ho, ten zajíc, kterého jsi potkal na vrcholku hory, to jsem byl já. Protože jsem byl plný pochybností a neustále jsem přemýšlel, zda se o mě budete dobře starat, i když už budu starý a slabý, tak jsem se rozhodl tě vyzkoušet. Nyní ti věřím.“ Od té doby žil hlupák se svou ženou, synem a zajícem spokojeně a šťastně.
Kdysi dávno žili dva bratři. Starší bratr se brzy oženil. Zato z mladšího bratra vyrostl hlupáček, který neuměl nic udělat. Manželku staršího bratra to hnětlo: „Nemůžeme jen tak zbytečně živit tohoto hlupáka, naopak bychom mu měli dát domek, trochu půdy a nechat jej, ať se živí sám.“ A starší bratr svou ženu poslechl.
Poté co se mladší bratr osamostatnil, nevěděl si s řadou věcí rady. Tak například každý den rozdělával v kamnech oheň, aby si uvařil. Nevěděl však, že je třeba poté kamna vymést a vynést popel, tak se stalo, že za chvíli byla kamna plná popela, až nakonec nebylo, kde oheň rozdělat. Také v chlívku nikdy neuklízel, takže dobytek záhy nemohl přes hnůj vyjít ven. Obilí zase sežrali divocí zajíci, proto nikdy nesklidil ani zrníčko. Starší bratr se na to dívá, až to nevydržel a bratrovi povídá: „Nastraž na pole past z provazů a zajíce pochytej. Teprve pak budeš mít co sklízet.“ Mladší bratr jej poslechl a nastražil past z provazů. Druhý den opravdu chytil divokého zajíce. Zrovna když chtěl hlupák zajícovi sekerou useknout hlavu, zajíc náhle promluvil: „Když mi neusekneš hlavu, určitě se ti odměním.“
Hlupák souhlasil: „Pokud splatíš svůj dluh, pustím tě na svobodu.“
Zajíc si lstí od rodiny náčelníka půjčil houf mul a peníze a spolu s hlupákem odešli za obchodem. Zajíc se převlékl za pomocníka k mulám a hlupák za obchodníka. Přešli horu i pohoří a přišli do rodiny jiného náčelníka, aby si u něj vyžádali nocleh. Když se zabydleli, zajíc navrhl, aby si uvařili čaj. Otevřel pytlík s čajem a zjistil, že na čajových lístkách už se objevila plíseň, tak otevřel druhý sáček a opět objevil plíseň na čajových lístkách. Pouze prostřední pytlík nebyl plesnivý, a tak jej zajíc hodil do kotlíku vařit, zatímco ostatní vyhodil. Poté vyndal tři vaky plné másla a campy a šel nakrmit muly. Ty však snědly pouze jeden vak, a tak zbylé dva opět vyhodil. Všechno pozorovala žena náčelníka a pomyslela si: „Mít v domě tak bohatého obchodníka, to se často nevidí. Kdyby si jej některá z našich tří dcer vzala, to by bylo opravdu skvělé.“ A tak uspořádala hostinu a pozvala je na ni. Když to zajíc uslyšel, řekl hlupákovi: „Jsi hlupák, až dorazíme na hostinu, nesmíš promluvit ani slůvko, nech mě, ať mluvím za tebe. Dělej vše, co budu dělat já. Když budu jíst, jez také, hlavně se nesmíš zmateně pohybovat.“ Hlupák souhlasil a tak se ve dvou vydali na hostinu.
Na hostině hlupák nepromluvil ani slova, pouze se tvářil nabubřele. Zato zajíce bylo všude plno, tu si s rodinou náčelníka povídal a tu se s ní smál. Když už hostina pomalu končila, náčelník to nevydržel a obchodníkovi povídá: „Naše rodina má tři dcery. Vyber si jednu za ženu, s věnem, které dostane, budeš jistě spokojený.“ Na to mu zajíc odpověděl: „My obchodníci nemůžeme se vším jen tak souhlasit. Dnes se poradíme a zítra vám dáme odpověď.“ A s tím hlupák se zajícem odešli. Náčelník povídá ženě: „Boháči jsou docela jiní. Podívej se na ně, slovíčka nepromluví. Zato tahle moje ústa jsou upovídanější než psí tlama.“
Druhý den zajíc přišel za náčelníkem a sdělil mu, že s jeho návrhem souhlasí, že má ale jeden požadavek. „Musíte shromáždit sto bubeníků, sto hráčů na činely a sto hráčů na dechové nástroje. Až nastane příhodný den, zapálím na úpatí hory oheň a až uvidíte bílý kouř, začnete na hoře bít do bubnů, činel a dout do píšťal, pak můžete přivést dceru.“ Náčelník se vším souhlasil.
Hned jak se zajíc vrátil, dal se do práce. Vedle hlupáka žili zlí duchové (goblinové). Zlata stříbra měli dostatek. Zajíc na úpatí hory vystavěl krásný domek z trávy. Když nastal den zasnoubení, zajíc na úpatí hory zapálil oheň a jakmile náčelník na hoře uviděl bílý kouř, rozkázal bít do bubnů, tlouct na činely a dout na píšťaly. Jakmile to skřeti uslyšeli, podivili se a utíkali se zeptat zajíce, co se přihodilo. Zajíc jim odpověděl: „Dnes vás přišli lidé z hor vymýtit.“ Jak to zlí duchové uslyšeli, strašně se vylekali a prosili zajíce, aby jim něco poradil. Zajíc povídá: „Musíte se schovat do mého domu z trávy, jedině tak uniknete neštěstí.“ A tak se zlí duchové schovali v zajícově domě. Zajíc vzal oheň a zlé duchy upálil. Všechno jejich bohatství připadlo zajícovi a hlupákovi. K tomu si ještě vypůjčili muly a peníze od náčelníka jako dřív.
Dva roky po svatbě dcera náčelníka porodila hlupákovi syna a žili si velmi spokojeně. Oba dva si zajíce velmi vážili. Ale jak čas běžel, zajíc začal být podezřívavý a uvažoval: „I když vše co mají, získali jen díky mě. Jak mohu vědět, zda později se ke mě nebudou chovat špatně? Musím je chytře vyzkoušet.“ A tak zajíc začal předstírat, že onemocněl a celý den jen vzdychal. Hlupák mu povídá: „Zajíci, pověz mi jaký vzácný lék bys potřeboval a nic mi nezamlčuj. Kdyby se ti náhodou něco špatného stalo, špatně by se mi vedlo.“ Zajíc odpověděl: „Pokud chceš, abych se uzdravil, jdi zítra ráno na vrchol hory, kde najdeš zajíce, který vypadá úplně stejně jako já a toho se zeptej, jak je možné moji nemoc vyléčit.“ Hlupák slíbil, že bude jednat přesně, jak mu zajíc nakázal.
Druhý den vyšplhal po nebezpečné horské cestě až na vrcholek hory a tam uviděl zajíce, který vypadal na chlup stejně jako ten jeho nemocný. Zajíc totiž běžel zkratkou, a tak hlupáka předstihl. Hlupák, jakmile jej uviděl, povídá: „Můj dlouholetý přítel dostal podivnou nemoc. Přišel jsem tě požádat, aby si mi poradil, jak jej mohu zachránit.“ A pobil před zajícem hlavou o zem. Zajíc povídá: „Jestli opravdu chceš zachránit zajícovi život, existuje jen jediný způsob, jak to udělat. Musíš zabít svého jediného syna, uvařit ho a dát jej zajícovi sníst. Pak se určitě uzdraví.“ „To je lehká věc,“ řekl hlupák, načež se vrátil domů.
Zajíc byl doma opět rychleji než on, a tak jej hlupák našel ležet na posteli, jak naříká a volá svého otce a matku. Když zajíc viděl, že se hlupák vrátil, zeptal se ho: „Co ti řekl zajíc z vrcholku hory?“ „Řekl, abych zabil svého syna, uvařil ho a dal ti jeho maso pojíst, teprve pak se uzdravíš.“ Jak to dořekl, vzal nůž a chtěl syna zabít. Zajíc mu rychle povídá: „Nezabíjej ho, ten zajíc, kterého jsi potkal na vrcholku hory, to jsem byl já. Protože jsem byl plný pochybností a neustále jsem přemýšlel, zda se o mě budete dobře starat, i když už budu starý a slabý, tak jsem se rozhodl tě vyzkoušet. Nyní ti věřím.“ Od té doby žil hlupák se svou ženou, synem a zajícem spokojeně a šťastně.
Žádné komentáře:
Okomentovat